Jak správně topit

O tom jak vytápět dům se vedou spory už od nepaměti a panuje kolem toho spousta mýtů. Pojďme se na některé společně podívat.

Topná tělesa

Vnímání pocitu chladu či tepla je velmi individuální, obecně lze však říct, že teplota vnitřních prostor by se měla pohybovat okolo 20 až 21 °C.

Regulace na úrovni místností má největší vliv na spotřebu tepelné energie. Je třeba mít na paměti, že zvýšením teploty v místnosti o 1 °C se spotřeba tepelné energie zvýší o 6 %.

Topné těleso v místnosti již dnes musí být vybaveno regulačním prvkem. Nejzákladnější a nejjednodušší je termostatická hlavice. Tato hlavice nejčastěji funguje na principu roztažnosti kapalin, kdy, při vyšší teplotě v místnosti kapalina přes pístek tlačí na ventil topného tělesa a tím ho přivírá, při nižší teplotě v místnosti je to naopak. Takto udržuje konstantní teplotu v místnosti. Nastavení teplot přibližně odpovídá *)  6°C ochrana proti zámrzu ; 1)  12°C ; 2)  16°C ; 3)  20°C ; 4)  24°C ; 5)  28°C, nastavení se může u jednotlivých výrobců lišit. Dalším, už lepším regulačním prvkem, je elektronická regulační hlavice. Ty nejčastěji fungují na motorový pohon a umí měnit nastavenou teplotu dle časového plánu. Nevýhodou je nutnost napájení a také, proti termostatickým, hlučnost pohonu. Na trhu jsou i další systémy s možností ovládání přes bezdrátové technologie s pokročilými funkcemi.

Všechny tyto regulace udržují nastavenou teplotu v místnosti a v případě, že je místnost dostatečně vytopená, topné těleso hlavice úplně uzavírá a tím šetří tepelnou energii. Pokud je místnost vytopená a těleso studené neznamená, že systém není funkční. Závadou také není, pokud je topné těleso nahoře teplé a dole studené. Znamená to, že regulace pouští jen tolik vody, kolik je třeba a topná voda stačí chladnout.

Nejčastější příčinou nefunkčního vytápění bývá zavzdušnění, kdy tělesem neprotéká požadované množství topné vody, a je nutné systém odvzdušnit. Další častou závadou bývá „zalehlý“ ventil tělesa, v tomto případě je třeba demontovat hlavici, ventil rozhýbat, promazat a hlavici namontovat zpět. Dalším problémem bývá zakrývání těles např závěsy, oblečením, zastavění nábytkem nebo překrytí různými deskami. Dochází tím k omezené cirkulaci vzduchu v místnosti a tím k nesprávné funkčnosti celého systému.

Mýtus: jestliže je v zimě studený radiátor, je v místnosti zima.

• i v zimě při slunečním osvitu nebo pokud je více lidí v místnosti, může hlavice topné těleso zavřít. Lidské tělo vyzařuje cca 100 W tepelných a tím prostor ohřívá. Je třeba sledovat teplotu v místnosti nikoli teplotu topného tělesa.

Větrání

Větrat v zimních měsících je třeba krátce a intenzivně aby se minimalizovali ztráty tepla naakumulované v místnosti. Při dlouhodobém větrání tzv ventilací dochází k tepelným ztrátám kolem oken a zvyšování nákladů za teplo. Větrat v zimních měsících je třeba intenzivně 3x denně pár minut.

Mýtus: v zimě je lepší nevětrat

• pokud se v místnosti nacházejí dva lidé, vydýchají vzduch zhruba za hodinu a půl. V nevětrané obývané místnosti záhy stoupá koncentrace oxidu uhličitého, následkem je pak zvýšená únava a bolesti hlavy.

Přerušování vytápění na patě objektu

Přerušovat vytápění na patě domu v noci nebo ve všední dny dopoledne bylo zvykem v době, kdy ještě nebyly nebo byly špatně dostupné regulační prvky na topná tělesa. Náklady se rozpočítávaly poměrově a bylo třeba spotřebu hlídat. V současnosti, kdy je k dispozici regulace a měření spotřeby na úrovni bytu, už tato metoda postrádá smysl. Pouze v případě dlouhodobé nepřítomnosti v bytě je dobré teplotu snížit o 3-5 °C pomocí hlavic.

Na patě objektu je doporučen pouze redukovaný noční provoz se sníženou teplotou topné vody. Mnohem smysluplnější je správně zaregulovat teplotu topné vody dle obálky budovy a klimatických podmínek a tím snížit ztráty ve vnitřních rozvodech, tím se zároveň omezí přetápění objektu v teplejších dnech. Pro přerušovaný režim je také potřebné mít zvýšenou náběhovou teplotu pro rychlé natopení objektu po nočním vypnutém vytápění, což má nezanedbatelný vliv na spotřebu. Při přerušovaném režimu vytápění může být dalším problémem kondenzace vlhkosti při vychládání objektu a následná tvorba plísní.

Mýtus: když vypnu topení na noc, ušetřím

• vypnutím vytápění dojde ke zchladnutí prostoru a opětovné vytopení na požadovanou teplotu požere úsporu z noci. Ve většině případů způsobí přerušované vytápění navýšení nákladů.

Ohřev TUV

Dle vyhlášky má být teplá voda dodávána v čase od 6.00 do 22.00 hod tak, aby měla na výtoku u spotřebitele teplotu 45 °C až 60 °C, s výjimkou možnosti krátkodobého poklesu v době odběrných špiček. Vyhláška určuje pouze minimální dodávku teplé vody a jsou možné úpravy režimu.

Doporučeno je udržovat teploty v dolní hranici kvůli úsadám na technologii ohřevu a v rozvodech teplé vody. Dodávku je možné upravit dle požadavků obyvatel jednotlivých domů. Lze nastavit dodávku i v noci v případě přítomnosti malých dětí nebo směnařů v domě.

Mýtus: vypnutím ohřevu TUV výrazně ušetřím

• spotřeba tepla na ohřev vody je úměrná spotřebě teplé vody. Pokud tedy není odběr teplé vody, teplo je spotřebováváno jen minimálně na ztráty v rozvodech. Úspora tedy je, ale pouze drobná.